5. 9. 2018
Tomáš Pasterný se narodil v roce 1979. Vystudoval SŠ stavební a Pedagogickou fakultu. Je ženatý, má dvě děti. Pracuje jako ředitel zlínské IT firmy. Mezi jeho záliby patří organizování společenských akcí.
Jelikož o tobě Tome vím, že jsi skaut, musím se hned na začátek zeptat, byl jsi letos na nějakém táboře?
Jenom na skok. Poslední roky jsem se jako instruktor věnoval kurzům pro vedoucí oddílů. Byl ale čas poskytnout ten prostor v týmu dalším. Vlastně nejen ve skautu by měl umět člověk včas odejít a vytvořit prostor pro mladší lidi, aby ten příběh mohl pokračovat.
Je vidět, že se snažíš předat mladým generacím některé hodnoty. Působíš i v organizaci Zlínská křižovatka, organizuješ Zlínské jaro. Co je to za projekty?
Vše se nějak dotýká toho, co nám chybí jako sůl. Rozvoj občanské společnosti. Desítky let totality se podepsalo na sebevědomí lidí, schopnosti si vzájemně důvěřovat a spojit se pro dobrou věc. Stále přetrvává pocit, že stát je nějaká nepřátelská entita. Když ne stát, tak nově Evropská unie. Festival demokracie a občanské společnosti Zlínské jaro má za cíl posilovat vědomí, že obojí jsme přeci my, že na každém z nás záleží, jak to bude vypadat. Připomínáme výstavami a diskusemi s osobnostmi příběhy totality, aby se nemusely opakovat. Debatujeme o médiích a propagandě, aby lidé tak lehce nepodléhali manipulaci. Vytváříme prostor pro prezentaci neziskovek, aby lidé věděli, jakou práci dělají třeba dobrovolníci, kteří ve volném čase pomáhají druhým. Kromě festivalu náš spolek Zlínská křižovatka v uplynulých letech organizoval neplánovaně i několik shromáždění. Reagovali jsme tak na jednání Miloše Zemana a Andreje Babiše, které považujeme za nezodpovědné a potenciálně nebezpečné pro demokracii v naší zemi.
Myslíš si, že o skauting, Zlínské jaro a další aktivity, které přináší nějaké morální hodnoty, je v dnešní době zájem?
Určitě. Počet skautů v ČR výrazně roste. Je nás už k šedesáti tisícům. Na letošní osmý ročník Zlínského jara zase dorazilo dosud nejvíce lidí, asi 800. Více než polovina z nich byli studenti středních škol, což považuji za obzvlášť důležité. Na akci v divadle uspořádané na podporu kandidatury Jiřího Drahoše přišlo přes 600 lidí – bylo plno. Měl jsem radost, že lidem není lhostejné, co se děje.
Jak zvládáš všechny své aktivity sladit se svým profesním životem?
Vše u mě bylo vždy dost propojené. Dříve jsem učil, takže se v mém učení přirozeně odráželo moje přesvědčení, že je třeba dětem předat něco víc než jen vědomosti. Že jsou učitelé také průvodci v určitém chápání světa, aby to chápání bylo co nejotevřenější. Poslední roky řídím IT firmu, kde se naopak velice hodí zkušenosti s plánováním času a zvládání aktivit, aby vše fungovalo.
Máš čas i na nějaké koníčky?
Jsem ještě zapojený do organizace hudebního festivalu. Kdysi jsem hrál v kapele, takže je mi to blízké, připravuji dvě hudební scény. Abych všechno to organizování ale přežil, potřebuji občas udělat něco rukama, něco trvalejšího, co je vidět. Děda byl řemeslník, co uměl snad úplně všechno. Jako děcko jsem se mu motal v dílně. Teď jsem třeba pracoval na dubovém schodišti u nás doma.
Ve Zlíně žiješ a organizuješ mnoho akcí. Jak se ti tu žije?
Léty cestování a práce v zahraničí jsem si ověřil, že moje místo je v České republice. Návraty byly na tom všem vlastně nejhezčí, nemohl bych žít jinde a věřím, že nebudu muset. Ve Zlíně jsem dvanáct let. Původně to mělo být jen po dobu studia mé ženy, ale kouzlo a jedinečnost baťovského města udělalo své. A kopečky jsou podobné jako na rodné Vysočině.
Proč ses rozhodl jít do politiky?
Stalo se tak kvůli iniciativě Zlín bez hazardu. Najednou se člověk dotkne zájmů jiných a je z toho rázem politikum. Následná kandidatura byla jen důsledkem. Uvědomil jsem si, že jako aktivista jsem došel na hranici toho, co mohu změnit, že dál je to možné jen skrz volby.
Jakou máš zkušenost s politikou?
Setkal jsem se se špinavými praktikami politiků. Ale politiku kvůli tomu za špinavou nepovažuji. Jde vždy o konkrétní lidi. Když je někdo špinavý v politice, je takový kdekoli jinde. Považuji za naprosto zásadní demokratickou soutěž myšlenek, diskutování o nich, hlasování, volby. Irituje mě, když někdo nazývá parlament žvanírnou, kterou by nejraději zrušil. Ano, je to žvanírna, ale pozitivní žvanírna. Dokud se rozhoduje a válčí jen slovně, je to pro společnost nejlepší systém. Jistě, často se diskusí účastní neautentičtí lidé, kteří jsou ve skutečnosti jen loutkami někoho v pozadí. Ale i to je součástí našeho vyrovnávání se s totalitou. Demokracii se stále ještě učíme a jsme teprve v poločase.
Proč by podle tebe měli občané volit právě Zelené?
Právě pro ty autentické lidi, myšlenky a dlouhodobé vize. Považuji za zásadní solidaritu ve společnosti a odpovědnost za naši planetu. Přijde mi šílené přežívání ideologie 90. let o trhu, který vše vyřeší nebo populistické strany na jedno volební období, které těží z aktuálních problémů společnosti, aniž by je chtěli jakkoliv řešit.
Proč by občané měli kroužkovat právě tebe?
Snad právě proto, proč i druhé: že je třeba znají, důvěřují jim, představují jejich pohled na svět.
Co chceš prosadit?
Tím, že kanduji za Zelené, tak se především hlásím k jejich programu. Obecně vidím dlouhodobé vize. Šetrnost k Zemi, lidská práva, spolupráci v rámci Evropy a solidaritu ve společnosti. Jednu konkrétní věc bych ale zmínil. Daleko přísnější regulaci hazardu, která je otázkou právě té solidarity k těm, kteří už se prakticky nemohou bránit. Obdobně jako řada lidí vůči “šmejdům” obchodníkům.
Chtěl bys prosadit přísnější regulaci hazardu. Nebude na tom tratit stát?
V žádném případě nebude stát tratit, když společenské náklady výrazně převyšují peníze z hazardu do rozpočtů. Více hazardu znamená také více kriminality. Myslím, že by bylo dobré se přiblížit některým okolním zemím. Třeba v omezení na maximálně jedno kasino v okresním městě, dvě kasina v krajském. Pokud ovšem nebudou chtít občané z daných měst zákaz úplný. Radnice pak ale také musí podporovat konání obecních referend a nedělat obstrukce.
Co si myslíš, že můžeš do politiky přinést, čím zde budeš prospěšný?
Občas mě jímá hrůza, když některé politiky slyším. Buď nemají dostatek informací nebo dostatek rozumu. Nejhorší je kombinace obojího okořeněná sprosťáctvím. Jsem nohama na zemi.
Tomáš Pasterný, kandidát číslo 1 za Nezávislé a Zelené pro Zlín